milé(to)

Obcházejíc Skácelovu kašnu
stokrát dokola
potajmu nastavuji ruku
kapkám, jako když jsem byla
malá a nesměla jsem
máčet prsty v kašně
navzdory horku, které
líně sedalo na městský
asfalt, aby s ním teklo
skrz letní dny.

Letní dny malované prstem
od jahodové šťávy,
chvějícím se touhou.
Toužím se rozplynout
s vůní pelargonií a vznášet se
nad hlavami lidí
v podobě vůně
svého parfému.

Usídlit se nad Tvou
hlavou a vysrážet se
s rosou zpět do své
podoby,
večer klesnout
vedle Tebe na trávník,
opíjet se šampaňským,
topit v něm místo jahod
rty barevné od polibku.

Pugét slz

Za obrovským pugétem
pivoněk, co voní až k rozkoši,
schovávám před světem,
svoje velký ustrašený oči.

Bojím se, že nejsi, že jsi jen
stvořen z mých pláčů pod hvězdami,
krásný přenádherný sen,
když se touhy mísí se slzami.

Tak promenuji se utopená
v rudém oparu rtěnky a korálů,
mezi ledovými kachlemi vystrašená,
snad jsi a utečeme pryč.