Tečka bez i

Bílé prostěradlo je Ostrov

uprostřed černé tmy, která

nechce, abych spala.

Aby kdo nespal?

Je ještě nějaké já,

když jsem malá,

tak malá uložená

v té velké posteli,

tak velké, že se ztratím,

když chci vstát?

Jsem na bílem prostěradle

jako tečka bez i

uprostřed papíru.

Zapomenutá a sama,

chci na Tebe zavolat,

ale bojím se,

že umřu, protože se neozveš

zpátky. Nejsi tu.

Med prý ztrácí chuť

v příliš horkém čaji.

Je tam a není.

Jako to i, co nechalo 

jen tečku na papíře,

jako já bez Tebe.

Tvoje ruka obešla knoflíček

a dotkla se mé lopatky

namísto modré krajky.

A Tvé rty se mi lehce

snesly na pravé rameno.

Vidím je v zrcadle,

lopatku, rameno, jsou tu,

necítím je však.

A taková jsem celá

uprostřed bílého prostěradla

sama a bez Tebe,

tečka bez i uprostřed papíru.

Jsem tu a nejsem.

Magnet

Paprsky reflektoru líbaly

každý svoji parketu,

když nás to k sobě zas přitáhlo.

Fyzikální zákon, nic víc,

 dva póly magnetu.

Letmá dotknutí rtů

na spánek, na klíční kost,

stran lásky naprosto

 sterilní a smyvatelné,

fyzikální síly a dost.

Na lásku je večer málo.

Šeptané láskyplné přezdívky

 patřily vzduchu stejně

jako mně, když jsi mě tisknul

tak opravdově a něžně.

A já se usmívala, abych

do toho zas nepletla lásku.

"Lásko, buď herečka," řekls',

a potom ses ke mně sklonil,

abys mi šeptal, že prý

nádherně voním.

Nemám vlohy a neumím to,

vysvětlila jsem ti a přitom

hraju před tebou celý večer 

životní roli, dej mi Oscara 

(a polibek), když předstírám,

že tě nemiluju.

Dnes v noci

Nebudu spát, dnes v noci ne,

bude se černat Arabicou,

nebudu spát do dalšího dne

do první kapky rosy.

Dnes v noci nad stránkami Skácela

budu snít a usmívat se,

utíkat tam, kam bych neměla

a ráno se budu vracet.

Dnes v noci načichnu

kafem, Skácelem a sněním

než s ránem rozsvítím tmu

první cigaretou, Jitřenkou města.

Nebudu spát, dnes v noci ne,

dovolím si se zamilovat,

dokud kouzlo ráno nepřetne

a láska zas nebude pro mě.

Tak mladá

Z žalu se strašně, ale strašně

ožeru drahým rumem, ale strašně drahým

a dobrým

A zapálím si cigaretu a další,

a další, abych neviděla

na cenovku toho rumu.

Z chlastu strašně, ale strašně

ochraptím a budu sípat

spousty veršů Za každou

cigaretu jeden.

Bude to bolet strašně, ale strašně

Bude drásat ta recitace

někde v krku a u srdce

a oni řeknou 

Tak mladá a tak dobře hraje.

A budou se mýlit strašně, ale strašně

protože to bude to jediný,

co na lásce Tebe

ke mně bylo opravdový.

Pak umřu ožralá strašně, ale strašně

a zas řeknou

Tak mladá...