Bílé prostěradlo je Ostrov
uprostřed černé tmy, která
nechce, abych spala.
Aby kdo nespal?
Je ještě nějaké já,
když jsem malá,
tak malá uložená
v té velké posteli,
tak velké, že se ztratím,
když chci vstát?
Jsem na bílem prostěradle
jako tečka bez i
uprostřed papíru.
Zapomenutá a sama,
chci na Tebe zavolat,
ale bojím se,
že umřu, protože se neozveš
zpátky. Nejsi tu.
Med prý ztrácí chuť
v příliš horkém čaji.
Je tam a není.
Jako to i, co nechalo
jen tečku na papíře,
jako já bez Tebe.
Tvoje ruka obešla knoflíček
a dotkla se mé lopatky
namísto modré krajky.
A Tvé rty se mi lehce
snesly na pravé rameno.
Vidím je v zrcadle,
lopatku, rameno, jsou tu,
necítím je však.
A taková jsem celá
uprostřed bílého prostěradla
sama a bez Tebe,
tečka bez i uprostřed papíru.
Jsem tu a nejsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat