Planu

Potkávám malou a téměř francouzskou kavárnu a je mi melancholicky. Topím se v hříšně dobré kávě, ale myslím na to, jaké by to bylo topit se v ní s Tebou. S vědomím ztráty jistot jsem vhozena doprostřed něčeho, čemu se asi říká život. Vypadá to jako nedomalované plátno, cítím se jako postava hrubě přimalovaná, přičmáráná tužkou do hotové, barvami zářící olejomalby, šedobílá, nejistá, hozená do obrazu.
O pár minut později mi hoří vlasy, planu nikoli pro pravdu, neplanu pro lásku, hořím pro hanbu své vlastní hlouposti a neopatrnosti.
Učím se být dámou bez vlasů, učím se tančit, aniž znám kroky, učím se životu bez jistot. Ztrácím se, padám.
Chytáš mě někde na skalní římse, malý kousek ode dna. Jak to jen děláš?
...
Místo abych šla domů, nechávám se ulovit zvukem varhan a sedím na studené lavici v studeném kostele, poslouchám hudbu, ze které mrazí a celá ta zima je nádherná.
Touha věnovat všechny peníze na opravu varhan nebo snad na restaurování obrazů. Umřít hlady pro umění.
...
Učím se žít se ztrátami, učím se žít bez jistot. Potkávám Křivopřísežníka, nenávidím pohledy z očí do očí, hromadí se ve mně slaná jezera. Zase padám. Hledám v Ginsbergových verších, abych věděla, kam padám.

Bílé šeříky

Dnes viděla jsem
bílé šeříky
kvést nad městem.
Uchvácená, jak krásné jsou,
jak krátce žijí,
než jsou poskvrněny, uvadnou
Chtěla jsem být šeříkový květ,
žít čistá bílá, jen chvilku,
pak svět opuštět
Uvadnout sotva se kvítky rozvinou
uvadnout křehká
krásně zářící nevinou
Tak pojď, živote, dej si
se mnou poslední
láhev vína, další nechci
Už tak mám dávno po bělosti,
ušpiněná žitím, ta,
co KAZILA VZTAHY NÁKLONNOSTÍ
Příliš dlouho trvá to žití,
je čas ,
uschnout a vzdát se kvítí,
skokem do dráhy rychlíku
stanu se snad snítkou,
sice ne bílého, ale snad rudého šeříku.

Love will tear us apart

Dělám otisky rtů na cigaretu
hořkou a tak podobnou světu
Život je jako armagnac
(dobrý, trpký, omamný)
Závidím kouři, co letí do oblak,
taky bych se tak vznést chtěla,
kam toužím, bych doletěla
A zhmotnila bych se v TÉ náruči,
v TĚCH rukou, co se mi zamotaly do účesu
Chybíš  A snad tušíš
jak tu dálku těžko nesu
Chci zapálit dálku Pak její popel
nezametu ani
vrhnu se zamotat vlasy
do TĚCH dlaní.