Dělám otisky rtů na cigaretu
hořkou a tak podobnou světu
Život je jako armagnac
(dobrý, trpký, omamný)
Závidím kouři, co letí do oblak,
taky bych se tak vznést chtěla,
kam toužím, bych doletěla
A zhmotnila bych se v TÉ náruči,
v TĚCH rukou, co se mi zamotaly do účesu
Chybíš A snad tušíš
jak tu dálku těžko nesu
Chci zapálit dálku Pak její popel
nezametu ani
vrhnu se zamotat vlasy
do TĚCH dlaní.
Já snad začnu vdechovat kouř, mám k tomu teď ty nejlepší předpoklady. Ale šetřím si poslední dvě na chvíle, jako je tahle. Jenže chvil, jako je tahle, jsem měla za poslední čtyři dny víc než dosti, tudíž je tady nepoměr. Tak se raději přejím čokoládou, které mám taky nedostatek, hurá, hurá...
OdpovědětVymazatPosílám objetí, snad zahřeje v těchto nehostinných dnech.
a je ti už líp?
OdpovědětVymazatJoy Division + tvoje divize, za kterou bojuješ, se taky jmenuje rozkoš! Jsi magic. A děkuji za transfuze, cítím se lépe a prostupuje cigaretovým kouřem stejně jako ty.
OdpovědětVymazat