Něhu

Jediné paprsky jsou ráno

ty z pouličního osvětlení,

svět budí zimomřivé chvění,

když vstávat musím,

něhu, něhu! prosím

Vysvlečené větve oblékají

prádlo z bílé jinovatky

já se chci otočit zpátky

a stočit se na divan.

Něhu, něhu... víc nežádám.

Námraza studí méně

než studí okolní svět,

v očích, v srdcích, v činech led.

Bojím se zimy, bojím se sněhu.

něhu, něhu, něhu, něhu, něhu....

Bojím

Múza už nevstává, kašle krev,
mou vinou a mými chybami.
Zabíjím ze sobeckého strachu,
vinu tiším sebeničením, ranami.
A stále se bojím.

Zakazují mi mé nemocné ideály,
rozum a nemoc mě trhají na kusy.
A ty se stále snažíš dát ty cáry
dohromady a hrůzu zardousit.
A já se stále bojím.

Před spaním hledím na gladiolu,
klidnou, nádhernou, vrhá elegantní stín.
Musím v hrůze odvrátit oči,
co když tu krásu zas zavraždím.
Stále se bojím.