Bílé šeříky

Dnes viděla jsem
bílé šeříky
kvést nad městem.
Uchvácená, jak krásné jsou,
jak krátce žijí,
než jsou poskvrněny, uvadnou
Chtěla jsem být šeříkový květ,
žít čistá bílá, jen chvilku,
pak svět opuštět
Uvadnout sotva se kvítky rozvinou
uvadnout křehká
krásně zářící nevinou
Tak pojď, živote, dej si
se mnou poslední
láhev vína, další nechci
Už tak mám dávno po bělosti,
ušpiněná žitím, ta,
co KAZILA VZTAHY NÁKLONNOSTÍ
Příliš dlouho trvá to žití,
je čas ,
uschnout a vzdát se kvítí,
skokem do dráhy rychlíku
stanu se snad snítkou,
sice ne bílého, ale snad rudého šeříku.