Opět mám právo na výrazné rtěnky,
opět se halím do kouře,
opět ztrácím strach z lásek,
opět shlížím na svět z vysokých podpatků.
Poprvé jsem tak úděsně bledá.
Poprvé se motám ve stále stejných místnostech proti své vůli.
Poprvé se odmítám vzdát bez boje do poslední kapky krve.
Nezvrkni si kotník na podpatcích, milá Chloé. (Jednou se tenhle labyrint chodeb rozestoupí a usměješ se. Na něj. Na ni. Na mě.)
OdpovědětVymazat