neděle 16. srpna 2015

Dny se nemění

Dny jsou stejné, odlitky téže formy
a hlínou jsou slzy, úzkost a splín,
přejdou žárem vzteku na mladší já,
stále stejně, čas měří jen mizící ibalgin
Nacházím v obálkách papírové střepy 
minulých lét, topím se vzpomínkami,
nořím se do čajů, nemění se dny, zůstává touha být zas děvčátko mezi kopretinami.
Vystavil v

4 komentáře:

  1. jot21. srpna 2015 v 11:02

    ach ne, vždyť je léto! užívej.

    OdpovědětVymazat
  2. jot21. srpna 2015 v 11:03

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Avokádová23. srpna 2015 v 13:14

    Promiň, že jsem tu po tisíci dnech, přesto - můžu ti poslat v obálce střepy štěstí, které obejmou a nepořežou? Podávám ti lásku z dlaně do dlaně.

    OdpovědětVymazat
  4. Pán Srn21. září 2015 v 7:26

    Nevím co napsat... možná jen snad jak moc je to krásné a že ti děkuji. :)

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)