Z okna vlaku se zahledím
na pole osázené posedy,
z nichž pohled se mění ve zdání,
že moh' bys vzít kopce do dlaní.
Vzít si kus skály, boží muka,
mladé vrbky od potoka
a zahájit tak v duši osídlení,
kde krom pláně ničeho není.
Žádné komentáře:
Okomentovat