Z okna vlaku se zahledím
na pole osázené posedy,
z nichž pohled se mění ve zdání,
že moh' bys vzít kopce do dlaní.
Vzít si kus skály, boží muka,
mladé vrbky od potoka
a zahájit tak v duši osídlení,
kde krom pláně ničeho není.
Z okna vlaku se zahledím
na pole osázené posedy,
z nichž pohled se mění ve zdání,
že moh' bys vzít kopce do dlaní.
Vzít si kus skály, boží muka,
mladé vrbky od potoka
a zahájit tak v duši osídlení,
kde krom pláně ničeho není.
Vystřihnu z fotoalba
naše letní dovolený
a výlety podzimní krajinou.
Vytapetuju jimi
byt až do koupelny.
A tak cestou pro čaj
od psacího stolu
jako bych se prošla
po přístavním molu.
Koukám na moře
a na rybáře
a nalevo vidíte italský bar.
Když ani to nepomůže
a nezbavím se průvanu.
Tapety strhám a zmuchlám.
Papírovou koulí a izolačkou
zalepím díru v hrudníku,
odtud asi táhne.
A pro jistotu to ještě zatřu tmelem.
Usínat v horkém dechu léta
jak ve střídě čerstvého bochníku
s bouřkou praskající kůrky nad sebou.
Čekat až se horkem unaví
i čas a usedne na patníku
nějaké zapomenuté půlvteřiny.
Časování sloves nepřipadne
v úvahu a tak nebudeme
celou zapomenutou půlvteřinu léta
než chleba někdo rozkrojí
kůrka křupne, my se nadechneme
poprvé skutečně odpočatí.
Opíráme se zády
každá ve svém klubíčku
jako dvě ozubená kolečka
kočka malé já velké
až zavřeme oči
zacvaknou do sebe
a stroj na sny
se roztočí
tiše
nikoho nevzbudí
jen skoro neslyšně vrní
Chci si slepit nový svět
z rozstříhaných časopisů,
kde místo fontán budou
sklenice na vysoké nožce
a z hladkých polokoulí citronového sorbetu
uprostřed bude tryskat šampaňské.
A místo lamp nikdy nehasnoucí prskavky,
v jejichž obláčcích dýmu se schová
nemravný dotek i s touhou šeptaná slova.
Aby se v těch zbytcích střelného prachu
zažehla jiskra, která se pak bude šířit
jako požár od srdce k srdci.
Až to bude nejkrásnější
celý ten papírový svět shoří
v barevném ohňostroji.
Ale nikdo nebude plakat,
shoří totiž i stesk.