středa 15. října 2014

Šlechtična

Žiju na vysokánské noze (což je asi dáno výškou podpatků), mám život na dlani a je mi krásně. Hlava mi sahá až do mraků, takže mám studené tváře /ale červenají mi štěstím, ne mrazem/. Tančím. A Ty rušíš mé kruhy tím nejnádhernějším způsobem. Jsi. 
Nerozumím tomu, proč mě občas přepadnou smutky. Proč je svět náhle malá, zmuchlaná smutná kulička v mé kapse a kam se poděje to velikánské, nádherné plátno plné barev? Zakopávám pak o díry v chodníku a ony mě chtějí spolykat, černé díry města. /Dálka Tě v tu chvíli nechce pustit ke mně/.
Chci se zavřít do knihovny, mít Tě u sebe, pít kávu a číst. Objímat knihy a tančit mezi regály na vysokých podpatcích, hrát si na provazochodkyni v sukni, tančit opatrně, abych nic neshodila. A mít přijímací hodiny pro realitu. Hrát si na šlechtičnu.
Žiju si na vysoké noze, mám hlavu v mracích a jsem královnou svého vlastního malého sněžítka, ve kterém jsme a z vrchu nám na hlavy padá štěstí a láska, co voní po skořici.

pondělí 6. října 2014

Nadreálno IV.

Utíkat před deštěm,
co polyká ulice
a vlasy.
Kam plavou obrazy
ze světa?
Cítit se rozbitě
pod rozbitým deštníkem.
Chybí Tvá náruč.
Najdeš mě
schovanou v kávě.

neděle 28. září 2014

Nadreálno (Hraběti)

Topit barvu rtěnky
na rtech, co se pootevřené
v úžasu nad slovy
na papíře odvažují
zašeptat Hrabětova slova,
blouznit okamžikem,
ve kterém budou vyslovena,
protože vzít ty
verše do úst
je jako polibek
na rty Hraběte beatníků.

Slabosti

Vyčerpaná i otáčením stránek
srkám brčkem neklidný spánek.
Opírám se o stěny, co studí,
kde je polibek, který mě vzbudí?

Vzbudí ze snů plněných samotou.

čtvrtek 25. září 2014

Nadreálno II.

Přikládat špičky
prstů k porcelánu
a sledovat, jak přes
ty chudokrevně tenké
stěny lze vidět
 růžově tmavá bříška
uvnitř čaje jako by
se koupaly.

středa 24. září 2014

Nadreálno I.

Křehká mlha kávových tónů
v papírovém kelímku
a s úsměvem fialkového sirupu
oslepuje podzimní pláče,
které v těžkých kapkách
padají k zemi
a nad vším se klene
majestátní, pálivě sladká
vůně skořice.

neděle 21. září 2014

Chudokrevno

Umlčet touhu po rozletu
pro slabost příliš malých křídel,
v hláskách roztřepaných sonetů
vyčerpám svůj železa příděl.

A zavřená v krásném skleníku
se vzpomínkou na horkost června
chtěla bych vyletět z květníku,
na štítku píší 'chudokrevná'.

Na sklo psát prsty jako z ledu,
co mé srdce cítí tak zjevně,
dopisy, že moc chci a svedu
milovat, žít; ne chudokrevně.

Píšu a ptám se jako prve
je víc inkoustu nebo krve?