klece, co jsem si postavila
chci pryč a zároveň se bojím
Jak bych bez mříží žila?
A tak mě okukují a pozorují
obnaženou až na kost citů
někdy už vážně nevím, zda
jde o pomoc či perverzitu
Jako malé mořské víle
sebrali mi dar artikulované řeči
nesmím se rozhodovat, protestovat
tak jen neustále brečím
Já se ale nepřevtělím
v mořskou pěnu jak bych chtěla
já se můžu jedině proměnit
v moře krve z vlastního těla
Žádné komentáře:
Okomentovat