Včera jsem zlomila
vanilkový rohlíček
kterým jsem zdobila
podnos se zlatými okraji
Ty dva kusy se bělaly
jak porcelán, jen tisíckrát křehčí
zlomené vypovídaly
že dělám všechno špatně
Taky mě včera vzala
strašná malátnost a únava
a já zadoufala
že mi přestane bít srdce
Před očima zatmívání,
podlamující se kolena
a jediné vroucné přání
že už bude konec
A vskutku pohasínaly
ohňostroje, rok, svíce a já
končily, doutnaly
ale ráno to začalo znovu
kéž je tvé srdce silnější a nerozlomí se tento rok na dva kusy. moc si to přeji.
OdpovědětVymazat