pondělí 6. října 2014

Nadreálno IV.

Utíkat před deštěm,
co polyká ulice
a vlasy.
Kam plavou obrazy
ze světa?
Cítit se rozbitě
pod rozbitým deštníkem.
Chybí Tvá náruč.
Najdeš mě
schovanou v kávě.

neděle 28. září 2014

Nadreálno (Hraběti)

Topit barvu rtěnky
na rtech, co se pootevřené
v úžasu nad slovy
na papíře odvažují
zašeptat Hrabětova slova,
blouznit okamžikem,
ve kterém budou vyslovena,
protože vzít ty
verše do úst
je jako polibek
na rty Hraběte beatníků.

Slabosti

Vyčerpaná i otáčením stránek
srkám brčkem neklidný spánek.
Opírám se o stěny, co studí,
kde je polibek, který mě vzbudí?

Vzbudí ze snů plněných samotou.

čtvrtek 25. září 2014

Nadreálno II.

Přikládat špičky
prstů k porcelánu
a sledovat, jak přes
ty chudokrevně tenké
stěny lze vidět
 růžově tmavá bříška
uvnitř čaje jako by
se koupaly.

středa 24. září 2014

Nadreálno I.

Křehká mlha kávových tónů
v papírovém kelímku
a s úsměvem fialkového sirupu
oslepuje podzimní pláče,
které v těžkých kapkách
padají k zemi
a nad vším se klene
majestátní, pálivě sladká
vůně skořice.

neděle 21. září 2014

Chudokrevno

Umlčet touhu po rozletu
pro slabost příliš malých křídel,
v hláskách roztřepaných sonetů
vyčerpám svůj železa příděl.

A zavřená v krásném skleníku
se vzpomínkou na horkost června
chtěla bych vyletět z květníku,
na štítku píší 'chudokrevná'.

Na sklo psát prsty jako z ledu,
co mé srdce cítí tak zjevně,
dopisy, že moc chci a svedu
milovat, žít; ne chudokrevně.

Píšu a ptám se jako prve
je víc inkoustu nebo krve?

pondělí 15. září 2014

Horečky

Při bluesu od Milese Davise, co ho tak rád poslouchal Hrabě, tancuju houpavě večerem a piju tmu ze sklenice s vínem, a ono je proto tak temné. A nacházím kouzlo v horečkách, té od Hraběte, té z lásky a TÉ Z TANCE, co ovládne tančírnu v noci, když jedinými reflektory jsou hořící oči v rozsvícených tvářích. Tančírnu....

"Dělej delší kroky a pojď blíž." /kdy naposled jsem slyšela 'pojď blíž'? slova, co můžou znamenat vesmír nebo prostě jen tanec, jen valčík/.
"Hej, asi ti omdlívá tanečnice!"
"Nojo, kde mám víno? Pučte jí moje víno, to je na tlak!" /udejchat Straussovu Modrou dunaj není sranda, ale z fleku bych šla ztratit dech /
"To je strašný... stárnu, valčík pořádně neudýchám."
"Nemel kraviny."
"Ale vždyť
... víno!"
Noci, kdy se všechno řeší valčíkem a vínem, protože víc není třeba. A občas trochou absinthu, aby oči svítily ještě víc, horečky uražených podpatků z jiveu, horečky zažehnutý cha-chaou, spousty horeček z nekonečných hypnotických kol valčíku, oběžných drah života.
"Kam jdeš?! Hej, bando, do šatny, loučit!"
"Ale já jdu vítat, nikam nejdu!"
"Ježíš, ženská.... gardo, vítat!" 
/kolikrát za ten večer se proženem šatnou, abychom vítali, loučili a tančili, když zrovna nestihnem doletět na parket?/
Pak přijde ráno, krutě striktní, prudérní jak viktoriánská vychovatelka, ale my ti příště zas ukážem! 
/v horečkách, kdy všechny smutný chvíle dostanou na frak/.

/Chtěla bych zas slyšet 'pojď blíž' a mít horečku. Třeba jen z tance./