Na smaragdových větévkách
po několika perličkách,
na konstrukci křehkosti
několik bílých něžností,
jejichž bílý třpyt
dokáže vykouzlit
růže na tvářích
po vřelých polibcích
nebo snad je v ruměncích
krev štěstím naprasklých srdcí.
pátek 15. prosince 2017
pátek 3. listopadu 2017
Vším
Chci klesat do náruče
zemdlená valčíky
protančených plesů
Noci probrečet
pro důstojníky
padlé u Slavkova
Chci nahá sedět
modelem van Goghovi
v líném kouři
slzet a slzet
být obraz absinthový
rozechvělá na plátně
Chci v úžasu stát
na náměstí Republiky
v roce osmnáct
Plakat a plakat
na chodníky
dojatá národem
Chci se válet
opilá po stole
milovat Hraběte
Bulet a bulet
v jazzu, ve Viole,
že on mě nemiluje
Chci být všude vším
jen ne teď a tady
zemdlená valčíky
protančených plesů
Noci probrečet
pro důstojníky
padlé u Slavkova
Chci nahá sedět
modelem van Goghovi
v líném kouři
slzet a slzet
být obraz absinthový
rozechvělá na plátně
Chci v úžasu stát
na náměstí Republiky
v roce osmnáct
Plakat a plakat
na chodníky
dojatá národem
Chci se válet
opilá po stole
milovat Hraběte
Bulet a bulet
v jazzu, ve Viole,
že on mě nemiluje
Chci být všude vším
jen ne teď a tady
pátek 13. října 2017
Svedená
V Tvých obrazech červeň jak na královském šatě,
pro můj úsměv mícháš do barev třpyt,
listí jak u Klimta vyvedeno zlatě,
však marně - nedám se okouzlit.
Oprší sůl bolesti z lícních kostí,
vánkem brouzdáš se mými loknami.
Sladkými jablky léčíš mě od hořkosti,
tak znale čteš mezi touhami.
Předu blahem něžností přemnožená,
růže studu na tvářích za svá podezření,
Tvým kouzlem opět naprosto poblázněná,
v hrudi horké, šťastné tetelení.
S prvním zakrákáním vraním
ses jak větvemi žebry proklestil,
zas drtíš, podzime, nahé srdce v dlani
bys jeho krví javory nabarvil.
pro můj úsměv mícháš do barev třpyt,
listí jak u Klimta vyvedeno zlatě,
však marně - nedám se okouzlit.
Oprší sůl bolesti z lícních kostí,
vánkem brouzdáš se mými loknami.
Sladkými jablky léčíš mě od hořkosti,
tak znale čteš mezi touhami.
Předu blahem něžností přemnožená,
růže studu na tvářích za svá podezření,
Tvým kouzlem opět naprosto poblázněná,
v hrudi horké, šťastné tetelení.
S prvním zakrákáním vraním
ses jak větvemi žebry proklestil,
zas drtíš, podzime, nahé srdce v dlani
bys jeho krví javory nabarvil.
středa 27. září 2017
Věštba
Mlčí šedá ústa soch
trpělivým deštěm modelovaná
Mlčí hnědá patina
ty otisky polibků čaje na porcelánu
Mlčí jadérka v jablku
na hvězdičku rozkrajovaná
Mlčí slané pánve na polštáři
zbytky slz prolitých k ránu
Nabízím z rozkousaných rtů
rudé kapky, krvavou obětinu
Nabízím úlitbu na bílém ubruse
purpurové kruhy od Tramínu
Obracím k nebi
žebrácky dlaně
snad odpověď
snese se na ně
Drobky slov
snad zaplní vrásku
vyrytou v dlani
odpovědí na otázku
Co se to s námi stalo?
trpělivým deštěm modelovaná
Mlčí hnědá patina
ty otisky polibků čaje na porcelánu
Mlčí jadérka v jablku
na hvězdičku rozkrajovaná
Mlčí slané pánve na polštáři
zbytky slz prolitých k ránu
Nabízím z rozkousaných rtů
rudé kapky, krvavou obětinu
Nabízím úlitbu na bílém ubruse
purpurové kruhy od Tramínu
Obracím k nebi
žebrácky dlaně
snad odpověď
snese se na ně
Drobky slov
snad zaplní vrásku
vyrytou v dlani
odpovědí na otázku
Co se to s námi stalo?
čtvrtek 29. prosince 2016
Vánoční
V teple svíček na věnci,
v kolébce chvojí hýčkané
rodily se v prosinci
zvoněním vloček vítané.
Cukrem z rohlíčku pokřtěné
s parfémem skořice a jehličí
bíle a červeně oděné
třpytem z ozdob se nalíčí.
Odchází s dýmem zhášených
svíček vánočního stromečku,
chytám do rukou kouř sfouknutých
tu křehkou vánoční vlečku.
sobota 24. září 2016
A všechna nikdy ztroskotala
Dnes jsem zničila všechna daná nikdy. Napsal jsi, po třech měsících, zase mě někdo oslovil vílo a já jsem hleděla na tu zprávu roztrhaná na milion kousků, na tisíce ano a ne. Nemyslím na Tebe, nemyslím na Tebe, už jsem zapomněla. Vrátím se na zem a ty domů. /Už Ti nikdy nenapíšu./
"Ahoj..."
Po mnoha a mnoha týdnech jsem zase obula taneční boty a rty nechala rozpít v rudé večerní rtěnce. Do sálu jsem nedošla, smutná, nerozhodná, a tak strašně opuštěná ve městě plném anonymních lidí. Kam mám jít? Co mám dělat? Na co jsou telefony, když nemám komu zavolat, když je mi zle.
Šla jsem do kavárny, do bývalé práce.
/Na tohle nemám nervy, už sem nikdy nevkročím a už nikdy nebudu dělat zadarmo a přesčas./
"No ne, co ty tady?"
"Neměla jsem kam jít."
Jen chápavý pohled, jakmile jednou překročíš práh naší kavárny, nemůžeš pryč. Nechceš se vracet, ale když nemáš kam jít, je to první, co tě napadne. Všichni jsme už takhle přišli tisíckrát.
"Co si dáš?"
"Čaj... hele, jsi tu sama?"
"Jo..."
"Pustíš mě za bar?"
Čichám kávu, poslouchám vrčení mlýnku a napětí povoluje až teď, když ztroskotala všechna má nikdy.
"Ahoj..."
Po mnoha a mnoha týdnech jsem zase obula taneční boty a rty nechala rozpít v rudé večerní rtěnce. Do sálu jsem nedošla, smutná, nerozhodná, a tak strašně opuštěná ve městě plném anonymních lidí. Kam mám jít? Co mám dělat? Na co jsou telefony, když nemám komu zavolat, když je mi zle.
Šla jsem do kavárny, do bývalé práce.
/Na tohle nemám nervy, už sem nikdy nevkročím a už nikdy nebudu dělat zadarmo a přesčas./
"No ne, co ty tady?"
"Neměla jsem kam jít."
Jen chápavý pohled, jakmile jednou překročíš práh naší kavárny, nemůžeš pryč. Nechceš se vracet, ale když nemáš kam jít, je to první, co tě napadne. Všichni jsme už takhle přišli tisíckrát.
"Co si dáš?"
"Čaj... hele, jsi tu sama?"
"Jo..."
"Pustíš mě za bar?"
Čichám kávu, poslouchám vrčení mlýnku a napětí povoluje až teď, když ztroskotala všechna má nikdy.
sobota 10. září 2016
Gaspiller [:gaspije:] - mrhat
Strašně moc nevím, co se sebou, snažím se dělat tolik věcí, ale všechny jsou tak strašně prázdné a bez obsahu, přestože mají výsledky. Nebo já jsem prázdná? Já nevím, mám chuť Něco UDĚLAT, cítím to, když se nadechuju, to Něco, taky na kůži to mám, ale nemůžu to najít, co je to přesně. A tak dělám tisíce věcí a já vlastně nevím, jestli je chci dělat, a tak utrácím čas hloupými způsoby a mrhám jím. Z touhy po literatuře, která mě rozebere na kusy skoro šílím a trávím třikrát (!) týdně dvě hodiny v knihkupectví, abych odešla s prázdnýma rukama, protože zase nevím.
A dny se ztrácí a já nevím, co jsem s nimi vlastně provedla.
Potřebuju knihu, která mě rozebere. Neumím říct, že nechci, aby se mnou jela tramvají, protože chci jet v tichu. Preventivně chodím míle na vzdálené zastávky, jen abych nikoho nepotkala.
V papírnictví jsem hodiny a čekám na to nadšení z barev papíru. Odcházím bez jediného sešitu, s růžovou propisku, kterou jsem nepotřebovala. Mrhám.
Vykouřím za den krabičku cigaret, pak si koupím další a týden nekouřím, krabička už týden leží v batohu.
A dny se ztrácí a já nevím, co jsem s nimi vlastně provedla.
Potřebuju knihu, která mě rozebere. Neumím říct, že nechci, aby se mnou jela tramvají, protože chci jet v tichu. Preventivně chodím míle na vzdálené zastávky, jen abych nikoho nepotkala.
V papírnictví jsem hodiny a čekám na to nadšení z barev papíru. Odcházím bez jediného sešitu, s růžovou propisku, kterou jsem nepotřebovala. Mrhám.
Vykouřím za den krabičku cigaret, pak si koupím další a týden nekouřím, krabička už týden leží v batohu.
Už dva měsíce jsi pryč. A já na Tebe už nemyslím. První měsíc to šlo tak těžko, zvykat si. Nemluvit o Tobě, nesměla jsem o Tobě mluvit, aby mě zase neodsoudili. Neodsoudili a nepopravili svými pohledy. A já bych zase neměla jiné obhajoby než ten pocit, který mi možná vyjde z úst, ale jen jako vydechnutí, nedokážu ho popsat a vyslovit, neměla bych jiné obhajoby než chvění při vzpomínce na šampaňské z plastového kelímku, protože skleničky bys za mnou městem přinesl těžko. Na vyměňování cigaret, na hluboké pohledy.
Zvykla jsem si o Tobě nemluvit, vzpomínky ztratily zvuk a šly spát. Je to dva měsíce. Kde jsi? Jsi pořád tam daleko? Vrátil ses, kam patříš, za ženou, za kloučkem, protože tam je Tvé místo? Nemyslíš na mě, viď že na mě nemyslíš? Musím si zvyknout, že na mě nemyslíš. Já na Tebe taky nemyslím. Nemyslím. Nemyslím...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)