Dojdu ti pro ni!
Nedojdeš, maličká.
Stojí moc peněz?
To nevím.
Tak je moc daleko?
Asi.
dlouhé ticho, které bolí, protože připomíná chvíle, kdy ticho bylo krásné
Bolí to?
Naděje? Ano. Ano, bolí. Je jako kulka v rameni, už to není prudký náraz, už to není strach, že to nepřežiješ, ale bolí to, protože je tam pořád zalezlá a hnisá. A ty si přeješ, aby šla vyndat, hrozně moc se těšíš, až se zbavíš toho mučícího kusu olova, ale přitom nevíš, jestli to ještě půjde vyndat. A to je naděje.
Ale ty jsi říkala, že chceš naději.
To ano. Moc ji chci.
Nevadí ti, že to bude bolet?
To je věc, pro kterou by stálo za to umřít, kdyby pro ni nebylo potřeba žít.
další dlouhé ticho, které mučí, protože připomíná chvíle, kdy ticho působilo rozkoš
Asi jsou dvě nebo je jich možná ještě víc. Třeba jako hvězd (i těch, které má on v očích).
On má v očích hvězdy?
Ano, modrou oblohu a spoustu hvězd. Nemluv o tom!
Promiň. Jsou kamarádky, ty dvě naděje?
Já nevím, jdi se jich zeptat.
A jak se jmenují?
Falešná a... a Ta druhá.
Určitě? Tak já jdu.
samota, který týrá, protože je věčná a už se nepromění v objetí
Spíš? Pláčeš?
Ne. Ne. Jsi zpátky?
Hm.
Našlas' je?
Hmmm... jo.
A?
NADĚJE JSOU DIVNÁ VĚC.
Žádné komentáře:
Okomentovat