pátek 25. července 2014

Komu patří svět

Nevím, odkud přichází štěstí, ani jestli existuje, možná na něj nevěřím, ale jistě vím, že je nějaká zvláštní síla, která roztančí duši a pohladí bolavou hlavu. Anebo i naopak.
"ozvu se ti!"
Tři slova a vykřičník stačily k tomu, abych nosila ve vlasech planou růži, hvízdala si a polykala sluneční paprsky, které mě lechtaly v žaludku a svítily zase zpátky na svět.
***
Vlastnit svět znamená moct si dělat, co chcete. A já se dneska cítím na to mít svět, protože zářím a chci si podat ruku se sluníčkem. Uprostřed ulice plné lidí jsem začala tancovat, vlnit se do jazzovýho rytmu, kterej zručnýma prstama vyhrávalo slunko na zmoklý plechový střechy, a lidi neslyšeli. Protančila jsem se jimi s úsměvem až do Benátek, a tak mi patřil svět. Quick, quick, slow, slow, celej svět, quick, quick. Svět patří těm, co se nebojej. A tak jsem poprvý v životě skočila do kaluže. Na stehnech i spodničce mám abstraktní malbu. Bláto je Pollock! V mých botách barvy jeřabinový šťávy vody jak z Niagarskejch vodopádů. A tak jsem je zula. Domů jsem dotancovala bosa, botama jsem vyťukávala synkopy. Syn-ko-pa, syn-ko-pa. A lidi mysleli, že jsem opilá.
***
Prší. Po oknech leje tolik, že to udělalo nádhernou stěnu, impresionistickej průhled do světa. Je to jako kdybychom byli v jiným světě a dívali se na obrázek Země. Všechno stojí, vlak, stromy, liduprázdný nástupiště. Hýbe se jen svět uvnitř vlaku. Jsme jak uvězněný ve fotce, svět žije jen uvnitř vlaku, za okýnkem obrázek. Velká fotka, na ní maličkatej vláček, do kterýho není vidět, a tak nás nikdo nevysvobodí, protože neví, že tu jsme. A tak si budu moc číst až do konce galaxií. Ale Tobě pošlu pohled z dimenze uprostřed deště, protože ses fakt ozval. Třeba nějak přijedeš na návštěvu.
***
Sedím u piána a flákám do něj ty nejprofláklejší vály, co za svejch sedmdesát let poznalo. Nemyslím na noty, jen je přeletím očima, sezobu je jak vlaštovka. A myslím tóny, jsem asi vážně šťastná, já jsem melodie, cítím se v těch zvucích, co skříň vydává, nebo možná melodie je já. Hraju hlasitě, hraju celým svým životem, protože chci to štěstí dát světu, co mi patří. 

-Mám chuť s tím psaním praštit. Ty bílý stránky jsou stejně hezčí než popsaný.- (poznámka ještě včera)

Žádné komentáře:

Okomentovat