Světu někdo vyhodil pojistky. Slunce je zhasnutý a všude prší a bouří a mží. Déšť pořád něco kreslí do prachu, který způsobilo horko předtím. Kapky dokazují dokonalost impresionismu, celý pršení slouží k malování impresionistických obrazů. Kapičky dělají tečky a každá promění barvu toho, na co dopadne, v barvu podstaty, ve vnitřní barvu. Dívka, která nerada mokne měla včera žluté tričko, proměnilo se v kávovou, měla rudé vlasy, proměnili se na odvar z rybízu a bledá pokožka na růžově usměvavou. A všechno se hezky rozmazalo jako ten impresionistický obraz.
Muž, co ví proč by nechtěl být kočka by se určitě proměnil na kombinaci přátelských, hodných, hladivých barev s klidnou zelenomodří v očích, která se lehce směje. Déšť to ví. Déšť je impresionista.
Zase jsem zapomněla koupit inkoust. Musela jsem sáhnout do staré zásoby plnících bombiček, poslední jsem rozstřihla. Modrej masakr. Všude kapky modré krve, na obličeji, na parketách, na rukou na pohovce. Nějak přibližně utřený kapesníkama. Mám malý skrýše na kapesníky, záchrany, kdyby na mě zase přišel brek. Pod magneťákem, v povlaku pohovky, zastrčený v knihovně. Všude koukají kapesníky. Tady nemají stěny uši, tady má všechno kapesník.
Koupit si noviny a jít se schovat do kavárny, z okna pozorovat impresionistický obraz. Unaveně zírat do šálku s čajem, do konvičky. O všem přemýšlet, hltat spousty textu. A připadat si doma. Jen to stojí moc peněz, tyhle plány na zítřek se nelíbí mýmu účtu. Ale já poslouchala vždycky písmenka, ne čísla. Dokud jsou písmenka, je pro co žít. Žiju pro Klub. Ta kniha je všechno, pokoušela jsem se to vypovědět, nikdo nechápal. Já taky nechápu, jak může být kniha všechno, ale je. Prostě ji nenapravitelně miluji, každé slovo.
Měla bych něco napsat, jsem si úplně jistá tím, že bych měla něco napsat, ale vědět co, vědět tak co. Nic nevím, vůbec nic nevím a ničemu nerozumím.
Měla by přijít mlha, kdyby přišla mlha, udělá kolem světa velkou skleněnou bublinu, takovou tu z krásnýho mléčnýho skla, co je jím trošku vidět to, co je vevnitř. Velkou dutou kouli, jako foukaj skláři z Ostrova Skla. A to mlžný sklo bude chvíli horký a poteče, ale neuvěřitelně rychle chladne, jako to sklo z Ostrova, než stačí zchladnout, nakreslí do něj déšť ten nejnádhernější impresionistickej obraz jako od Renoira nebo Van Gogha. Potom to celý zchladne a bude úchvatný sněžítko, v barvách citu, krásy a pravdy, z mléčnýho skla, co přes něj bude vidět jen trošku, aby to kouzelno a krásno nikdo neukrad.
Žádné komentáře:
Okomentovat