V noci se schovávám do deky a do tmy, potom ležím na trávě a dívám se nahoru. Najednou je mi strašně smutno, deka nehřeje, tma studí. Přeju si být tam nahoře, mezi hvězdama, chodila bych tam bosá a sypala na hvězdy flitry, aby se třpytily milencům v očích. Pak bych vytáhla z kapsy sukně tužku, co jí tam furt tahám, utrhla jednu hvězdu z oblohy, napsala na ní pár slov o tom, jak se tam nahoře mám, umazala ji flitrama a s Tvou adresou ji hodila dolů.
Takhle si můžu rozsvítit leda další světýlko mezi těma na obloze. Takový malý oranžový, co visí na konci bílýho papírku. Ale když si vzpomenu na oči, ve kterých jsou světýlka stokrát hezčí, přijde mi to jako banální hloupost.
Dneska je to nějaký krátký, ale když ono to kafe je ještě unavenější než já, když nesvítíš naproti nám (mně a mýmu kafi).
Žádné komentáře:
Okomentovat