Pro padající hvězdu

Okamžik, který už se v mém životě asi nebude opakovat, mi vryl do duše několik myšlenek. Tváří v tvář plátnu letního kina mi pod dojmy z filmu po tvářích tekly slzy a přímo nad plátnem náhle proletěla padající hvězda. Najednou jsem obláček sraženého vzduchu, který mi stoupal od pusy, když jsem se usmála, viděla jako... asi zázrak. Potom jsem jich do černé noci pouštěla spoustu, protože jsem mohla.

Došlo mi, kolik nádherných chvil ze svého života spousty lidí promarní a nechá je utéct, protože jim trvalo, než si dodali odvahy a chytili tu nádhernou, kouzelnou chvíli do dlaní.

Jděte a polibte bytost, kterou milujete, protože nevíte, kdy z Vašeho života zmizí, jděte a řekněte to, co jste se báli říct, jděte a řekněte, co jste říct měli, jděte a mluvte pravdu, i kdyby bolela, protože odhalená lež bolí víc, jděte a plačte, mluvte, smějte se, milujte, tančete, zpívejte, pište a kreslete a žijte.  Protože ta hvězda, co dnes v noci spadla z nebe, už se nevrátí, protože na tvářích nikdy nebude stejný smích a stejné slzy,a protože nechat utéct chvíli je hloupost. Chyťte ji, protože můžete. Nechytíte-li tu hvězdu Vy, shoří v atmosféře a místo Vás už ji nechytí nikdo.

Svět nezměníme. Ale když každý sebereme všechnu odvahu, co v nás je, nezapomeneme, že potřebuje a má být milován každý, kdo miluje, když budeme procházet světem s čistým štítem, když vypláčeme bolest, ať už byla způsobena jakkoliv a dokážeme ji překonat, když budeme žít a chytíme každou chvíli, která nám poletí do klína, každý za sebe, každou opravdu prožitou chvílí změníme ten malý svět v nás, který vzniknul při našem narození. A ty malé světy se třeba jednou spojí.

Teď jděte... pro padající hvězdu.