smutno je mně
v senu jsme si
vzájemně.
Děláme
kupky sena,
hledáme
nevyřčená
slova a
já se bojím,
krajíc tmy
neukrojím,
role se
obrátily
ruce tmy
rozkrojily
mé tělo
na dva kusy
krkavec
je teď zkusí.
Nechci osud
Promethea
taky duše
ho nechtěla.
Bojím se
dorůstání
orgánů,
jejich trhání
po ránu.
Mám strachy
ze strachu,
zvedám duši
z prachu.
Žádné komentáře:
Okomentovat